Ve sněmovně je návrh na změnu u předčasného splacení hypoték. Lidé by podle něj měli bankám platit rozdíl mezi jejich sazbou a aktuální průměrnou sazbou na trhu. Maximální výše poplatku má být 3 % ze splácené částky, může tedy běžně jít i o desítky tisíc korun. Změna se má týkat všech hypoték, i těch sjednaných už dříve.
Banky by dnes lidem při předčasném splacení hypotéky měly účtovat maximálně stovky korun za administrativní náklady. Bankám se to nelíbí a už delší dobu jejich zástupci mluví o tom, že je třeba změnit zákon o úvěrech. Návrh na takovou změnu teď dorazil do sněmovny.
Po změně dlouhodobě volají banky. Jsou totiž přesvědčené, že dnes přicházejí o desítky tisíc korun s každým klientem, který hypotéku předčasně splatí.
Banky by si nově mohly při předčasném splacení od klientů vzít i rozdíl mezi jejich původně sjednanou sazbou a aktuální průměrnou sazbou na trhu, kterou má nově sledovat a vyhlašovat ČNB. Maximálně by takto banky mohly chtít 3 % ze splácené částky.
Přesně je to v návrhu napsané tak, že banky budou při předčasném splacení mít nárok na rozdíl mezi částkou úroku, kterou by spotřebitel zaplatil za dobu od data předčasného splacení do konce období, pro které je sjednána pevná zápůjční úroková sazba, a částkou úroku, kterou by za stejnou dobu spotřebitel zaplatil, pokud by daný spotřebitelský úvěr na bydlení byl úročen průměrnou sazbou uveřejněnou ČNB. Banky tak rozdíl v úrocích budou počítat za celé období od předčasného splacení do konce původně sjednané fixace. Čím dříve by tedy lidé hypotéku splatili, tím více by za předčasné splacení zaplatili. Vždy ale má platit strop ve výši 3 % ze splácené částky. Pokud by tedy někdo doplácel třeba dva miliony, zaplatí na úrokových nákladech nejvíce 60 tisíc korun a když bude rozdíl mezi jeho sazbou a průměrem na trhu třeba procento, pak by za každý rok do splatnosti například u dvoumilionové hypotéky poplatek dělal 20 tisíc korun.
Nová pravidla předčasného splacení mají platit po účinnosti novely pro všechny hypotéky, tedy i pro ty již dříve sjednané. Když se na konci roku 2016 podmínky předčasného splacení měnily v neprospěch bank, bylo to jinak: snadnější předčasné splacení neplatilo hned na starší smlouvy. Na lepší podmínky si člověk sáhl až poté, co mu skončilo předchozí fixační období a začalo nové.
Banky po nových pravidlech u předčasného splacení hypoték volají delší dobu. Problém souvisí s nejasnou formulací v zákoně o spotřebitelském úvěru. Ten platí od prosince 2016. Zákon jasně určil pouze případy, kdy je předčasné splacení pro klienta zcela zdarma: například na konci fixace nebo v případě vážné nemoci či úmrtí. Kromě toho může klient jednou ročně k datu uzavření smlouvy zdarma splatit až čtvrtinu zbývajícího dluhu. A jestliže člověk prodává byt či dům zatížený hypotékou, nesmí mu banka účtovat více než procento ze zbytku úvěru.
V ostatních případech má banka „právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které jí vzniknou v souvislosti s předčasným splacením“. Zákon však přesně nedefinoval, co to jsou účelně vynaložené náklady. Na opakující se dotazy veřejnosti i poskytovatelů úvěrů reagovala ČNB v březnu 2019 stanoviskem. Banky podle něj nemohou po klientech požadovat náklady související se snížením úrokových výnosů nebo třeba výdaje související s provizí zprostředkovateli. Nejde o náklad, ale o ušlý zisk, zdůrazňuje ČNB.
